Lékař: Krátký nebo příliš dlouhý spánek zvyšuje úmrtnost
4. 8. | Spánek kratší než šest hodin a spánek delší než devět hodin u dospělého člověka zvyšuje mortalitu, říká expert na poruchy spánku Peter Šóš. Chronickou nespavostí trpí podle něj dvacet procent populace
.
studie z roku 2001
Účinné spektrum pro regulaci melatoninu u lidí: Důkaz o Novém Cirkadiánním fotoreceptoru
George C. Brainard,John P. Hanifin,Jeffrey M. Greenson, Brenda Byrne, Gena Glickman, Edward Gerner, a Mark D. Rollag
Oddělení Neurologie, Universita Thomase Jeffersona, Filadelfie, Pensilvánie 19107 a Oddělení Anatomie, Fyziologie a genetiky, Uniformed Services University of Health Sciences, Bethesda, Maryland 20814
Není znám fotopigment v lidském oku, který převádí světlo pro cirkadiánní a neuroendokrinní regulaci. Cílem této studie bylo stanovit účinné spektrum pro světlem indukované potlačení melatoninu, které by pomohlo objasnit systém očních receptorů regulující aktivitu šišinky.
Zkoumané subjekty (37 žen, 35 mužů ve věku 24,5 let ± 0.3 roku) byly zdravé, a měly normální barevné vidění.
K vystavení celoplošnému monochromatickému světlu docházelo mezi druhou a půl čtvrtou hodinou ranní, kdy byly zornice subjektů roztažené. Krevní vzorky odebrané před a po ozáření byly testovány na obsah melatoninu. Na každém subjektu bylo testováno nejméně sedm ozáření stejnou vlnovou délkou s minimálně týdenním rozestupem mezi jednotlivými nočními ozářeními. Test potlačování produkce melatoninu v průběhu noci byl uskutečněn s vlnovými délkami od 420 do 600 nm. Získaná data byla uspořádána v osmi univariantních, sigmoidálních fluence–response křivkách (R2=0,81-0,95). Účinné spektrum vycházející z těchto údajů odpovídá opsin template (R2=0,91), což definuje vlnové délky v rozmezí 446-477 nm, jako nejvíce účinný cirkadiánní impuls pro regulaci sekrece melatoninu.
Výsledky naznačují, že u lidí může mít primární vliv na potlačení produkce melatoninu samostatný fotopigment, a vrchol jeho absorbance (schopnost pohltit světlo/světelný signál) se jeví být odlišný od fotopigmentů čípků a tyčinek. Získaná data také naznačují, že je tento pigment založen na retinaldehydové bázi.
Z těchto zjištění vyplývá, že v lidském oku existuje nový opsinový fotopigment, který zprostředkovává cirkadiánní fotorecepci.
Klíčová slova: melatonin, Účinné spektrum, cirkadiánní, vlnová délka,světlo, šišinka, neuroendokrinní, fotorecepce, fotopigment, člověk
.
.
.
.
Účinné spektrum, které jsme výše popsali, sedí na vzorec fotopigmentu vitaminu A1- retinaldehyd, což podporuje hypotézu, že jeden z nových opsinových fotopigmentů poskytuje primární světelný impuls pro regulaci sekrece melatoninu u lidí. Molekulární identifikace opsin a non-opsin fotoreceptorů a jejich umístění na sítnici a/nebo nervové části cirkadiánního systému, je dělá velmi vhodnými pro cirkadiánní foto-přenašeče. Nicméně, prozatím chybí provozní data, která by potvrdila, že jakákoliv z těchto molekul by měla přímou roli v cirkadiánní fotorecepci u savců. Kromě toho je třeba si dát pozor při zobecňování výsledků získaných u rostliny, hmyzu, ryb, obojživelníků a hlodavců na člověka.
Je vliv světla na sekreci melatoninu relevantní pro obecnou cirkadiánní regulaci? Studie ukázaly, že křečci mají vyšší práh intenzity “světlem způsobeného prohození fází rytmu běhání na kolečku” než u potlačení sekrece melatoninu (Nelson a Takahashi, 1991). Nicméně nedávná studie s bílým světlem provedená na lidech ukázala, že 50% reakční citlivosti na změnu cirkadiánních fází (119 lux) byla jen lehce vyšší než ta pro potlačení sekrece melatoninu (106 lux)(Zeitzer et al., 2000). Je možné, že existují rozdílné fotoreceptory, které zprostředkovávají cirkadiánní narušení a jiné, které zprostředkovávají akutní potlačení sekrece melatoninu. Nicméně je rozumné předpokládat, že různé nevizuální vlivy světla, jako potlačení sekrece melatoninu, narušení cirkadiánního rytmu, a možná některé klinické reakce na světlo, jsou zprostředkovány sdíleným systémem fotoreceptorů. Pro potvrzení této hypotézy je zapotřebí provést další experimenty.
Obecně, relativně vysoké světelné ozáření v rozmezí od 2500 do12,000 luxů se používá k léčbě zimních depresí, vybraných poruch spánku a narušení cirkadiánního rytmu (Wetterberg, 1993; Lam, 1998). Přesto že má taková intenzita světla terapeutické účinky, někteří pacienti si stěžují, že má i vedlejší efekty zrakového oslnění, zrakové únavy, způsobuje světloplachost, oční diskomfort a bolesti hlavy. Ustanovení funkčního spektra pro cirkadiánní regulaci by mohlo vést ke zlepšení světelné terapie. Celkové ozáření pro léčbu dané poruchy může být redukováno jakmile je optimalizována emise vlnových délek terapeutickým zařízením.
Moderní průmyslové společnosti značně užívají světla v domácnostech, školách, na pracovištích a ve veřejné vybavenosti aby podpořily vizuální provedení, vizuální komfort a estetičnost ve vztahu k okolí. Vzhledem k tomu, že je světlo také silný regulátor cirkadiánního systému u lidí, budoucnost světelných strategií bude muset poskytovat jak vizuální odezvu, tak homeostatickou reakci. Funkční spektrum zde prezentované naznačuje, že existují separátní fotoreceptory pro vizuální a cirkadiánní odezvu na světlo u lidí. Proto bude potřeba nových přístupů pro osvětlování v architektuře, aby docházelo k optimální stimulaci obojího vizuálního i cirkadiánního systému.
Na závěr, tato studie charakterizuje vlnovou délku sensitivity očního receptorového systému pro regulaci aktivity lidské šišinky stanovením funkčního spektra pro světlem způsobené potlačení sekrece melatoninu. Výsledky stanovují část spektra o vlnové délce 446-477 nm jako tu, která poskytuje nejvíce účinný cirkadiánní impuls pro regulaci sekrece melatoninu. Tato data naznačují, že primární fotoreceptorový systém pro regulaci melatoninu je odlišný od čípkového a tyčinkového systému pro vidění. Finálně, toto funkční spektrum naznačuje, že existuje nový retinaldehydový fotopigment, který umožňuje lidskou cirkadiánní fotorecepci. Tyto objevy otevírají dveře pro optimalizaci užití světla jak pro terapeutické, tak pro architektonické užití.
Celou studii vlivu světla na potlačení sekrece melatoninu si můžete přečíst zde
studie z roku 2016
Michal Šmotek¹′²,Jana Kopřivová¹,Peter Šóš¹
¹Národní ústav duševního zdraví, Klecany ²Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta
Studie z roku 2011
Laura K. Fonken, Randy J. Nelson
Department of Neuroscience and The Institute for Behavioral Medicine Research, The Ohio State University
Technologické výdobytky poskytují mnoho výhod, často také vytváří okolnosti, které se liší od podmínek ve kterých jsme se vyvíjeli. Díky velkému rozšíření elektrického osvětlení během 20. století, začali být lidé poprvé v historii svého vývoje vystavováni jasnému a nepřirozenému světlu během noci. Elektrické osvětlení vedlo k rozšíření provozu na 24 hodinové směny a to mělo za důsledek, že co bylo považováno za “denní” aktivity se rozšířilo i do nočních hodin; v mnoha ohledech Západní společnost dnes funguje na 24 hodinový denní harmonogram. Nedávné průzkumy ukazují, že nabytí této volnosti fungovat i během noci s sebou nese významné následky. Narušení našeho přirozeně vyvinutého cyklu pro střídání světla a tmy může vyústit v široký okruh fyziologických a behaviorálních změn s potenciálními vážnými zdravotními důsledky. V tomto článku budeme diskutovat několik mechanismů skrze které světlo v noci může projevit svůj účinek na rakovinu, náladu, obezitu, stejně tak i na možné způsoby jak vylepšit situaci se světlem v noci.
V různých časech našeho (autorova) dětství jsme cestovali do Carlsbad Caverns v Novém Mexiku. Součástí prohlídky bylo vypnutí světel v jeskyni. Temnota byla neuvěřitelná, pohlcovala naprosoto vše. V naší společnosti, jen velmi zřídka zažijeme takto černou tmu; každou noc, naše domovy, práce a ulice jsou jasně ozařovány světlem elektrických svítidel. Samozřejmě, že budeme každou jasnou noc ozařováni hvězdami a měsícem, ale můžeme s jistotou říci, že většina světla, které nás v noci ozařuje není přirozená.
Lidé jsou denní tvorové, tak to je, vyvinuli jsme se tak abychom byli aktivní ve dne a spali v noci. Také proto se u nás nikdy nevyvinulo dobré noční vidění. Nicméně jsme si časem vypěstovali touhu dělat více a více věcí v čase kdy jsme vzhůru, ve dne či v noci, a tak jsme si přizpůsobili prostředí, které kompenzuje naši relativní noční slepost. S příchodem elektrického osvětlení okolo přelomu 20. století lidé začali být více vystavováni jasnému a nepřirozenému světlu v noci. Rozvoj měst dále zhoršil problém se světlem v infrastruktuře uvolňujícím se do atmosféry v noci. Dnes je 99% populace USA a Evropy a 62% zbylé světové populace vystaveno světelnému znečištění. Nelze popřít, že vynález elektrického osvětlení byl výhodou pro rozvoj průmyslu a technologií, umožňující prodloužení pracovního dne do noci a posílení ekonomického rozvoje. Nicméně, užívání světla v noci stále rapidně narůstá (o 6%ročně) bez důkladných (nebo žádných) uvážení biologických vlivů.
.
.
.
Běžným rizikovým faktorem u mnoha patologií spojených s vystavením světlu v noci je změna v imunitním systému, zejména zánětlivé reakce. Nedávné studie prokázaly, že světlo během noci může celkově nepříznivě ovlivnit imunitní systém. Tedy, kromě vyšetřování vlivu melatoninu a cirkadiánních poruch, jako mechanismů přispívajících k maladaptivním vlivům světla v noci, je také oprávněna charakterizace zánětlivé reakce.
Část populace, která bývá zanedbávána při zvažování osvětlení v noci, jsou pacienti v nemocnicích. Zatím co bylo provedeno několik epidemiologických studií na sestrách, na pacientech, s kterými pracovaly, nebyly provedeny žádné studie na vliv vystavení světlu v noci. Mnoho z pacientů je již tak ve vysokém nebezpečí zvýšené zánětlivosti a narušené fyziologie, která se může zhoršit vlivem světla v noci.
Preventivních opatření pro širší veřejnost proti zvýšenému vystavení světlu v noci může být dosaženo relativně nízko nákladovými prostředky, jako jsou záclony k blokaci světla z pouličních lamp, vypínáním světel v chodbách a odstraněním všech světelných zdrojů, včetně televize a počítače, z ložnic. Nicméně, tyto metody nepředcházejí prodlužování denního času které většina z nás zažívá, v žádném případě tím ale nedoporučujeme aby jste chodili spát při západu slunce. Spíše je důležité aby jste se snažili udržet konzistentní harmonogram a vyhnuli se velkým posunům časů kdy vstáváte. To je často nemožné pro lidi pracující ve směnném provozu, proto probíhají studie zkoumající vizuální pomůcky, které by mohly zmírnit některé z maladaptivních efektů nočního vystavení světlu u lidí pracujících ve směnách. Ne všechna světla však mají stejný účinek; skutečně fotocitlivé sítnicové gangliové buňky, které ovlivňují hlavní cirkadiánní hodiny v mozku, obsahují melanopsin a jsou nejvíce citlivé na modrou část viditelného spektra (v rozsahu od 450 do 485 nm), delší vlnové délky ovlivňují cirkadiánní systém méně. Upravení vlnových délek může dokázat účinně blokovat některé světlem vyvolané fyziologické změny. Současné studie zkoumají efektivitu brýlí navržených k blokaci modré vlnové délky světla na prevenci proti potlačení sekrece melatoninu v návaznosti na světlo. Co více, pracovní prostředí by mohla využívat osvětlení, která uvolňují méně modrého světla, což se naneštěstí neslučuje s trendem používání spořivých žárovek.
Moderní společnost nyní funguje na 24 hodinovém denním harmonogramu. Přesto, že má tento denní rozvrh své ekonomické a další sociální benefity, jsou důkazy z epidemiologických a jiných experimentálních studií, že světlo v noci má nezamýšlené, maladaptivní důsledky. V mnoha ohledech je toto pole zkoumání v začátcích a je zapotřebí další charakterizace vlivu světla v noci společně s efektivní intervencí pro zlepšení nezamýšlených negativních vlivů světla v noci na zdraví.
Celou studii vlivu vystavení světlu v nočních hodinách si můžete přečíst na tomto odkaze.
Studie z července roku 2014
Robert T. Dauchy, Shulin Xiang, Lulu Mao, Samantha Brimer, Melissa A. Wren, Lin Yuan, Muralidharan Anbalagan, Adam Hauch, Tripp Frasch, Brian G. Rowan1, David E. Blask, and Steven M. Hill
A B S T R A K T
Rezistence na endokrinní léčbu je velký problém pro léčbu rakoviny prsu – klinické důkazy spojují rezistenci na antiestrogenové léky při léčbě rakoviny prsu s přílišnou expresí, nebo aktivací různých pro-onkogenních tyroznových kináz. Porušený cirkadiánní rytmus zvyšuje riziko tohoto druhu rakoviny a jiných onemocnění, důležitý melatonin, který zastavuje růst rakoviny prsu chybí. V této studii byli použiti potkani s jejich estrogenovým receptorem ER-alfa+. Poškození jejich cirkadiánního cyklu a tedy ozáření světlem v noci urychlovalo vývoj nádorů prsou a zároveň způsobilo rezistenci na tamoxifenovou terapii. Tyto zdravotní problémy, nebyly pozorované u zvířat kde cirkadiánní rytmus nebyl poškozen, nebo u těch které sice byly ozářené světlem, ale byl jim melatonin podáván uměle.
Slovník:
Onkogen = je gen, který má potenciál pro vznik rakoviny, právě v nich jsou tyto geny zmutované, nebo příliš vyjádřené (genová exprese)
Tyrozínové kinázy = jsou enzymy, které slouží jako doprava pro fosfátovou skupinu např. z ATP (což je energické platidlo buňky) k jiným proteinům v buňce. Tato fosfátová skupina je těmito enzymy navázaná na aminokyselinu tyrozín těchto proteinů, které ji přijímají.
Jak se zasekne tento enzym jako stále zapnutý (když je buď ON, nebo OFF) tak způsobuje neregulovaný růst buňky, což vede k rakovině. Proto na zastavení tohoto druhu rakoviny je potřebné použít inhibitory těchto tyrozínových kináz.
Skratka dLEN = dimmed light exposure during night, bez toho „d“ je to jen light exposure during nigh.
Malá aminokyselinová odbočka:
Tyrozín je jedna z 20 aminokyselin našeho těla – jejich sekvence tvoří proteiny a možností je velmi mnoho, když řekneme že máme protein složený ze 100 aminokyselin, máme 20 na 100 (exponent) možností t.j. velmimnoho, svým způsobem nekonečno, to číslo by bylo přez celou obrazovku počítače.
Jak s rakovinou souvisí estrogenové receptory?
1. navázání estrogenu na estrogenové receptory (dále ER) buňky stimuluje zvýšené dělení buňky, replikací DNA a tedy vede k mutacím.
2. estrogenový metabolizmus (všechny chemické reakce, které se ho týkají) vede k genotoxickému odpadu t.j. může poškozovat DNA a vést k mutacím
3. souvisí s rakovinou prsu, vaječníků, tlustého střeva, prostaty a děložní sliznice
vysvětlivka:
podmínky dLEN znamenaly, že nádor rostl rychleji a dříve po implantaci. Všechny nádory z dLEN byly imunní na léčbu tamoxifenem a rostly stejně rychle jako ty neošetřené, kterým byl podaný jen vehicle (placebo). Apoptóza byla zvýšená u všech potkanů, kteří nebyli dLEN. U těch, kteří byli dLEN, byla zvýšená, když dostávali melatonin (ale méně zvýšená než u 12:12). Celkově však, nebyla apoptóza a jiná forma vraždy buňky až tak zvýšená jako se očekávalo – neví se proč, nepředpokládá se, že jsou tam ještě jiné věci co ovlivňují rychlost úbytku nádoru.
Celou studii naleznete na tomto odkaze.
35th Annual International Conference of the IEEE EMBS 2013
Watchara Sroykham, Student Member, IEEE and Yodchanan Wongsawat, Member, IEEE
Abstrakt – Melatonin je cirkadiánní hormon přenášený pomocí suprachiazmatických nukleonů (SCN) v hypothalamu a sympathetickém nervovém systému do šišinky. Je to hormon potřebný pro mnoho funkcí lidského těla, jako je imunitní systém, kardiovaskulární systém, neuron a spánek/vstávání funkce. Jelikož se prokázala blízká spojitost potlačení melatoninu s photickou informací z retiny, v této práci se soustředíme na hlubší studium jak světelných podmínek, tak emocionální self-regulaci v různých světelných podmínkách společně s jejich efektem na produkci melatoninu u lidí. V tomto experimentu, pět účastníků je vystaveno třem různým světelným podmínkám z LED podsvícení obrazovky počítače (No light, Red light (~650nm) a modrému světlu (~470nm) po dobu 30 minut (8-8:30pm), byly jim odebrány sliny před a po každém experimentu. Po experimentu, účastníci vyplňovali dotazník na self-emotional PANAS a BRUMS týkajících se jednotlivých podmínek expozice. Tyto výsledky ukazují, že pozitivní nálada znamená rozdíl PANAS mezi žádným světlem, červeným světlem je signifikantní s p=0.001. Tenze, deprese, únava, zmatení a prudkost z BRUMS neprokazují signifikantní změny zatímco pozorujeme signifikantní změny rozčilení. Nakonec, jsme schopní reportovat, že modrésvětlo z LED podsvícení obrazovek počítačů signifikantně potlačuje melatoninovou produkci (91%) více než červené světlo (78%) a žádného světla (44%).
I. Introduction – Melatonin, nebo N-Acetyl-5-methoxytryptamine je cirkadiánní hormon. Je rytmicky produkován šišinkou v mozku s nízkou denní hladinou a vysokou hladinou v průběhu noci. Hladina melatoninu roste v průběhu večera (8-11pm). Dosáhne svého vrcholu mezi 2. a 4. hodinou ranní klesá ke své stálé hladině v průběhu pozdního rána (8-10am). Tento mechanismus je kontrolován suprachiazmatickým jádrem (SCN), které jeinhibitováno světlema stimulováno tmou. Melatonin je také znám jako hormon nezbytný pro mnoho funkcí lidského těla jako je imunitní systém, kardiovaskulární systém, neuron a spánek/vstávání funkce. Nedávný technologický posun vedl k energeticky úsporným a efektivním elektronickým zařízením. Světlo emitující diody (LED) je jednou z nich. Je široce užívanou technologií u displejů elektronických zařízení jako jsou smartphony, televize, stolní počítače, notebooky a tablety. Nicméně světlo z těchto zařízení může potlčovat produkci melatoninu u lidí. Nedávné studie, Wood et al (2013) ukázaly, že produkce melatoninu může být potlačena po 1-2 hodinách užívání tabletu s podsvícením modrými LED. Cajochen et al (2011) ukázaly, že LED-podsvícení monitoru počítačů může signifikantně potlačit produkci melatoninu u lidí více než non-LED podsvícené monitory počítačů. Co více, Figueiro et al (2011) ukázalo, že světlo z cathody ray trubice v monitoru počítače může lehce potlačit produkci melatoninu u lidí a naznačuje, že světlo z eletronických zařízení v noci může potlačit produkci melatoninu u lidí. Lewry et al také ukázalo, že melatoninová sekrece u lidí může být potlačena umělým osvětlením.
Celá studie zde.
Článek z roku 2014
Zdroj en.Wikipedia.org
Melanopsin je fotopigment, který se nachází v některých sítnicových gangliových buňkách v oku lidí a dalších obratlovců. Tyto buňky, známé jako vnitřní fotosenzitivní sítnicové gangliové buňky (ipRGCs), vnímají okolní světlo, ale jejich reakční doba na visuální změny je mnohem pomalejší nežli u lépe známých čípků a tyčinek. Ukázalo se, že ovlivňují cirkadiánní rytmus, zornicový reflex a další funkce, které se vážou na okolní osvětlení.
Melanopsin je opsin, retinyldehid proteinová variace G-proteinem-pojeného receptoru. Melanopsin je nejvíce citlivý na modré světlo. Prokázal se spojitost mezi světloplachostí, migrénami a receptorem založeným na melanopsinové bázi.
Melanopsin se od ostatních opsinových fotopigmentů obratlovců liší. Ve skutečnosti v mnoha ohledech připomíná opsiny bezobratlých živočichů, včetně jeho sekvencí proudů aminokyselin signalizačních kaskád. Stejně jako opsiny bezobratlovců, se melanopsin jeví jako bistabilní fotopigment s vlastní fotoisomerickou aktivitou a také jako signál G-proteinu Gp skupiny.
…..
Důkazy potvrdili dřívější teorie, že melanopsin je fotopigment zodpovědný za regulaci chodu centrálních “tělesných hodin”, suprachismatického jádra (SCN) u savců. Bylo použito Fluorescent immunocytochemistry k vizualizaci melanopsinové distribuce skrze sítnici u pokusných krys a ukázalo se, že melnopsin byl zjištěn u přibližně 2,5% z celkového počtu sítnicových gangliových buněk (RGCs) a že tyto buňky byly také ipRGCs. Užitím β-galactosidase jako zvýrazňovače pro melanopsinový gen, X-gal značkování těchto ipRGCs ukázalo, že jejich axony přímo cílí SCN, poskytují další důkaz, že melanopsin je důležitý v ovlivněních retinohypothalamického traktu (RHT).
Více o Melanopsinu si můžete přečíst zde.
Článek z roku 2015
Zdroj en.wikipedia.org
Vnitřní fotosenzitivní sítnicové gangliové buňky, také nazývané Fotosenzitivní sítnicové gangliové buňky, nebo melanopsin obsahující sítnicové gangliové buňky, jsou typ neuronů (nervové buňky) v sítnici oka savců. Byly objeveny v roce 1923, zapomenuty, a znovu objeveny na počátku 90. let a jsou, na rozdíl od ostatních sítnicových gangliových buněk, vnitřeně fotosenzitivní. To znamená, že tato třetí třída sítnicových fotoreceptorů, je schopna vzruchu vyvolaného světlem dokonce když ostatní vlivy klasických fotoreceptorů (čípky, tyčinky) jsou blokovány (buďto aplikací farmakologických činidel, nebo disociací gangliové buňky od sítnice). Fotosenzitivní gangliové buňky obsahují fotopigment melanopsin. Velké sítnicové gangliové buňky sítnic primátů, jsou příkladem fotosensitivních gangliových buňek.
…
Výzkum u lidí
Byly pokusy lokalizovat tyto receptory u lidí, ale lidé vykazují specifické problémy při zkoumání a vyžadovali nové postupy zkoumání. Na rozdíl od zvířat, výzkumníci nemohli z etických důvodů způsobit u zkoumaných subjektů ztrátu čípků a tyčinek geneticky ani chemickou cestou, tak aby mohli přímo zkoumat gangliové buňky.
V roce 2007, Farhan H. Zaidi a kolegium publikovali jejich práci zabývající se lidmi s absencí čípků a tyčinek, prokazující že u těchto lidí přetrvává normální reakce na nevisuální vlivy světla. Jiný fotoreceptor nežli čípky a tyčinky u lidí byl identifikován jako gangliová buňka uvnitř sítnice, tak jak bylo dokázáno již dříve u jiných savců s absencí čípků a tyčinek. Zkoumání byla prováděna na lidech se vzácnou chorobou, která je zbavila funkcí klasických fotoreceptorů (čípků a tyčinek), ale zanechala funkční gangliové buňky. Navzdory tomu, že nemají čípky a tyčinky, pacienti nadále vykazovali cirkadiánní narušení světlem, cirkadiánní vzorce chování, potlačení sekrece melatoninu, a reakce zornice, s vrcholem spektrální citlivosti pro přirozené a experimentální světlo, shodující se s melanopsinovým fotopigmentem. Jejich mozky mohly také asociovat vidění se světlem této frekvence. Lékaři a vědci nyní dále bádají za účelem lepšího porozumění roli nového fotoreceptoru u lidských onemocnění a výše zmiňované sleposti.
Celý článek o sítnicových gangliových buňkách si můžete přečíst zde.
Studijní materiály VŠCHT
doc.Ing. Helena Uhrová, CSc. Biofyzika – Ústav fyziky a měřicí techniky, VŠCHT PRAHA
I v oku jsou molekulární akceptory energie – pigmenty. Příjem a zpracování informace o
vnějším světě označujeme jako vidění. Zprostředkovávají nám ho fotony viditelného světla
(elektromagnetické záření o λ = 380-780 nm). Jedná se o fyzikálně-fyziologicko-psychologický
proces, zpracovávaný zrakovým analyzátorem – okem, v němž obraz vnějšího světa
vzniká optickou a fotochemickou cestou. K tomu abychom tento obraz vnímali, je informace
z oka přenášena nervovými buňkami (optickými drahami) do zrakového centra mozku, kde
jsou akční potenciály zpracovány.
…….
Celou studii si můžete přečíst zde.
Článek z roku 2013
Steven D. Ehrlich, NMD, Solutions Acupuncture, a private practice specializing in complementary and alternative medicine, Phoenix z webu: University of Meryland Medical Center
Melatonin je hormon vylučovaný šišinkou v mozku. Pomáhá regulovat ostatní hormony a řídí cirkadiánní rytmus těla. Cirkadiánní rytmus jsou vnitřní 24 hodinové “hodiny”, které hrají hlavní roli v řízení toho kdy jdeme spát a kdy vstáváme. Když je tma, vaše tělo produkuje melatonin; když je světlo, produkce melatoninu opadá. Být vystaven jasnému světlu večer, nebo příliš málo světlu přes den může narušit tělesné přirozené melatoninové cykly. Například, časový posun při dlouhých letech, směnný provoz a špatné vidění mohou narušit melatoninové cykly.
Melatonin také pomáhá kontrolovat načasování a uvolňování ženských reproduktivních hormonů. Pomáhá určovat kdy má žena začít menstruovat, frekvenci a dobu trvání menstruačních cyklů a kdy žena přestává menstruovat (menopauza).
Někteří výzkumníci také věří, že hladiny melatoninu mohou mít souvislost se stárnutím. Například malé děti mají nejvyšší noční hladiny melatoninu. Výzkumníci věří, že tyto hladiny klesají s rostoucím věkem. Někteří lidé si myslí, že nižší hladiny melatoninu mohou vysvětlit proč starší lidé mají problém se spánkem a tíhnou k tomu chodit spát a probouzet se mnohem dříve, nežli když byli mladší. Nicméně, novější výzkum tuto teorii zpochybňuje.
Melatonin má silný antioxidační účinek. Předběžné důkazy naznačují, že by melatonin mohl pomáhat posílit imunitní systém.
Studie naznačují, že melatoninové doplňky mohou pomoci lidem s narušeným cirkadiánním rytmem (jako jsou ti kteří pracují ve směnném provozu, nebo trpím časovým posunem) a těm s nízkou hladinou melatoninu (jako jsou někteří senioři a lidé se schizofrenií), aby mohli lépe spát. Přehled klinických studií naznačuje, že melatoninové doplňky by mohly pomoci předejít problémům s časovým posunem, zvláště u lidí, kteří přelétávají pět a více časových pásem.
Celý článek si můžete přečíst na tomto odkaze.