V současné době používáme nejrůznější zdroje umělého osvětlení. Používáme ale umělé osvětlení správně? Mohlo by nás množství umělého osvětlení, kterého se nám v několika posledních letech a desetiletích dostává, ovlivňovat? K tomu, abychom na tuto otázku mohli odpovědět, je zapotřebí si uvědomit jaké světelné zdroje používáme a jak na nás působí.
Co je světlo?
Světlo představuje část spektra elektromagnetického záření (tzv. viditelné záření v oblasti vlnových délek od 380 až 780 nm), které je zhodnoceno zrakem pozorovatele, podle spektrálních citlivostí jeho zraku k záření různých vlnových délek, při různých úrovních osvětlení. Až roku 1704 [1] pojmenoval Isaac Newton sedm základních barev spektra: fialová, indigová, modrá, zelená, žlutá, oranžová, červená, a přiřadil k nim základní tóny
stupnice C (sedm tónů). S viditelným zářením sousedí v oblasti kratších vlnových délek záření ultrafialové (UV) a v oblasti vlnových délek delších
záření infračervené (IR). Záření UV ani IR již lidské oko nevnímá, ale zabraňuje tomu, aby dopadlo na sítnici. Zvířata, např. ptáci, však přijímají informace i z části ultrafialové oblasti spektra.
Zdroje světla
Oko se vyvíjelo po miliony let a jediným přirozeným zdrojem světla pro něj bylo slunce. Přibližně 1,5 až 1,9 milionu let používá člověk oheň. Už i homo erectus, pokládaný za předka všech lidí, využíval oheň jako zdroj světla, k prodloužení dne. V průběhu dne, kdy je zdrojem světla slunce, se mění průchod fotonů atmosférou podle natočení země vzhledem ke Slunci. V poledne, kdy je slunce v zenitu (nadhlavníku), prochází atmosférou celé jeho
spektrum, a to celé optické záření, nejen to viditelné. Když ale slunce zapadá a my jsme k němu pootočeni, atmosférou prochází pouze ta část spektra, která je charakterizována velkými vlnovými délkami. Například vzdálenost, kterou musí fotony těsně před západem na naší 50. rovnoběžce projít atmosférou, je v té době oproti polední vzdálenosti dvacetkrát větší. Jev, kdy je krátkovlnné záření rozptýleno v atmosféře, se nazývá Rayleighův rozptyl. Slunce se nám proto při jeho západu jeví jako oranžové až červené (obr. 1).
Obr. 1. Poměrné spektrální složení slunečního záření: a) v poledne, b) 45 mit před západem, c)
při západu slunce
Celý článek naleznete na této adrese: Světlo a jeho vliv na lidský organismus